Šéfuje mi „ženská“

Když v roce 1900 vzniklo hnutí za volební právo, bylo neustále muži sráženo. Úspěch se dostavil až v roce 1928. S hnutím je spojená především Velká Británie, ale kořeny sahají do Francie, a to už do roku 1793. Roku 1903 ve Velké Británii vznikla radikální organizace WSPU, jejímž členkám se hanlivě přezdívalo sufražetky. Ale ony označení vzaly hrdě za své.
skok kariéristky
V Čechách a na Moravě se hnutí za práva žen začala formovat v 19. století.
Umírněné bojovnice si říkalysufražistky. Toto označení bývá opomíjeno a mylně se spojuje s bojovnějšími sufražetkami. Ty používaly metody jako je blokování dopravy, nebo výtržnosti.
Britské sufražetky se za své aktivity dostávaly do vězení, kde držely hladovky. Z obav, aby díky smrti vyhladověním nebyly brány za mučednice, byly propouštěny.
Přesto, co tyto silné ženy dokázaly vydržet, výsměch mužů trval.
Ale nakonec jsme se dočkaly!
Mužům nezbylo než uznat, že jsme schopné nejen jako matky a hospodyně, ale také jako šéfové. Urážlivé komentáře, že žena je hysterka, když zvýší hlas, za který on je hrdě od ostatních poplácáván po zádech, musely postupně přestat.
Byli nuceni přiznat, že naše mozky zvládají víc činností najednou. Na rozdíl od nich.
Umíme pracovat na jedné věci, odpovídat na druhou a koutkem oka sledovat okolí, jestli je všechno v pořádku.
Ještě pořád se vyskytují muži, kteří pohrdavě říkají , ale už neříkají, že ona má vyšší vzdělání, nebo dává do své práce více energie a času než on sám. Ano, počet vysokoškolsky vzdělaných žen se zvyšuje. My si totiž dokážeme vážit více než oni přijetí na školu. Chceme ji dostudovat, nebojíme se velkého pracovního vytížení. Proč se spokojit s úlohou domácí puťky, když máme na víc.
Mnoho z nás už dokázalo, že žádný „slepičí“ mozeček nemáme.
Oni se námi cítí ohroženi, tak často „kopou“ kolem sebe, snaží se nás urážet, ale my se nedáme.
porada kolegů
„Jejich svět“ je nesmlouvavý a tvrdý, proto mnoho žen odkládá mateřství až na později, aby si v něm vybudovaly své místo. Některé si nechávají zmrazovat svá vajíčka, aby po vybudování určitého postu se mohly stát matkami a tím zajistit svému potomstvu lepší budoucnost.
Nemusíme se ale vzájemně napadat. Není nutné, aby jedno pohlaví pohrdalo druhým a jen na něm hledalo chyby. Je to jako ve vztahu. Stačí vzájemný respekt a úcta. My ženy, je pociťujeme. Muži by se měli zamyslet nad tím, že umíme být hospodyňkami, matkami, šéfovými, ale i usměvavými a přítulnými milenkami, proto není důvod dívat se na kteroukoli z nás spatra.

Šéfuje mi „ženská“
4 (80%)1